Co je tlumočení do a z angličtiny
Tlumočení je zprostředkování mluvené komunikace mezi lidmi hovořícími různými jazyky.
Tlumočení z angličtiny není doslovným překladem, ale převedením smyslu neboli obsahu sdělení.
Rozdíl mezi překladem angličtiny a tlumočením angličtiny spočívá hlavně v tom, že překladatel angličtiny překládá psaný text, tlumočník angličtiny tlumočí mluvený projev.
Ceny tlumočení do angličtiny najdete zde: ceny
Před zadáním tlumočení doporučujeme přečíst tuto užitečnou příručku pro zadavatele: soubor ke stažení
K chování slušného konferenčního tlumočníka
Pojmem "konferenčni tlumočník anglického jazyka" rozumějme
osobu definovanou v návrhu A1IC: A Conference lnferprefer is a
person who by profession acfs as a responsible linguistic
infermediary (alone or more often as a member of a feam) in a
formal or informal conference or conference-like sifllafion.
fhanks fo his or her abilily to provide simllltaneolls or
consecllfive oral inferpreting ofparticipants' speeches
regardless offheir lengfh and complexily. (AllC 1984 in:
POChbacker 2001: 35)
Jiný výstižný termín pro tuto tlumočení
navrhuje A. Gentile (1996): "Iiaison interpreting", což je.forma
převodu, kdy tlumočník anglického jazyka je osobně přítomen u
rozhovoru nebo setkání a většinou užívá konsekutivního způsobu
tlumočení (překlad. autor). Na základě těchto definic se záměrně
vyhýbám terminu "konsekutivní tlumočení", jenž se pro tuto
činnost běžně užívá, a používám výraz A1IC "konferenční
tlumočení do angličtiny", který by se však neměl zaměňovat s
konferenčním tlumočením kabinovým.
Překladatel angličtiny
Konferenční překladatel angličtiny v tomto smyslu je osoba
zprostředkovávající hladký průběh komunikace mezi osobami
užívajícími rozdílný jazykový kód. Komunikační prostředí, téma
nebo vzájemný vztah komunikačních partnerů přitom nerozhodují.
Je tedy jedno, zda tlumočník tlumočí odbornou přednášku (bez
možnosti kabinového simultánního překladu angličtiny), exkurzi,
besedu nebo soukromý rozhovor. Takový tlumočnický výkon má své
zvláštnosti. Pokusme se je stručně charakterizovat:
transfer
je pomalejší než u kabinového simultánního tlumočení anglického
jazyka, nejedná se však o konsekutivní tlumočení s notací (na tu
není čas ani prostor)
- překladatel angličitny převádí
většinou (někdy i delší) větné celky
- prognózování je malé
- silně se zatěžuje kapacita krátkodobé paměti
-
tlumočník má (omezenou) možnost ovlivnit tempo řeči mluvčího
- během realizace promluvy v cílovém jazyce má možnost au-
tokorekce
- tlumočník je vidět.
Překladatel z angličtiny
Do komunikačního procesu vstupuje konferenční překladatel z
angličtiny jako třetí článek: dekodér, transformátor. Vztahují
se na něj téměř všechny parametry jako na komunikačního partnera
(srov. výše), je proto vnímán jako součást týmu (spolu s
přednášejícím, lektorem, průvodcem atd.), měl by však působit
nanejvýš nenápadně, neboť z titulu své funkce nese zodpovědnost
pouze za kvalitní přenos informací. Následující poznámky se
proto týkají především komunikačního aspektu tohoto typu
tlumočení angličtiny.
Základ hladkého průběhu tlumočení je
domluva s referentem. Tlumočíme-Ii přednášku, seminář, exkurzi
nebo podobnou akci a lze předpokládat, že hlavní slovo bude mít
jeden člověk nebo malý tým, stojí za to se s referenty domluvit
na určitých pravidlech: po jakých sekvencích se bude projev
převádět, zda je lepší výčty překládat po bodech nebo v celku,
kdy budou přestávky. Většinou se i mluvčí, kteří nejsou zvyklí,
že se jejích projev překládá, velmi rychle dostanou do "tempa" a
pauzy volí intuitivně vhodně. Vyplácí se však upozornit anglicky
mluvící referenty na to, aby nezapomínali na verbum finitum ve
vedlejších větách. Odstraní se tak zbytečná divinace. Poznámka:
o přestávkách se zdá triviální, avšak uvědomme si, .že
překladatel z angličtiny je jediný, kdo mluví pořád a zde
většinou nemá možnost zástupu.
Poněkud nepřirozeně může
působit zcela běžné pravidlo tlumočnické etiky.ztráta identity,
tedy pravidlo nekomentovaného překladu, kdy mluvíme jakoby
ústy mluvčího, tedy v ichtormě. Obzvláště ve slovanských
jazycích, které mají ve svých deklinačních i konjugačních
paradigmatech jednoznačné určení rodu, může působit komicky,
když statný muž-tlumočník překládá projev subtilní referentky,
která po jeho boku není téměř vidět. Vzhledem k tomu, že je
žádoucí, aby byl cílový text inter-pretován jako myšlenka
mluvčího, a ne překladatele angličtiny, je nutné striktně
dodržovat přesný překlad.
Uvedený případ lze řešit celkem elegantně, pokud má zkušený
tlumočník angličtiny v zásobě několik neutrálních frází na úvod
a poodstoupí za referentku (srov. dále). Během dalšího hovoru si
m1uvči nebo posluchač zvyknou a v ideálním případě přestanou
tlumočníka vnímat.
Ne tak v tomto případě: Zní to jako
komická vsuvka, ale nezřídka se stává, že někteří kolegové
"t1umočnící" komentují výroky mluvčího nebo dokonce sami
odpovídají na dotazy směřované k posluchači, aniž by tomuto onu
otázku předtím přeložili, jiní se zase rádi převtělí do role
moderátora diskuse. Všechny tyto postupy považuji jednoznačně za
nepřípustné, byť by se mělo jednat o soukromý hovor mezi čtyřma
očima.
Stejně chybné je chování mluvčího (a také se to stává
často), pokud tlumočníkovi sdělí: ,,Řekněte mu, ať .... " Má-li
tlumočník angličtiny zastávat zprostředkovatelskou roli pouze na
úrovni komunikace, jak tomu většinou u polooficiálních jednání
bývá, pak nese zodpovědnost pouze za kvalitu tlumočnického
výkonu a musí se zdržet veškerých komentářů, resp. musí
vyžadovat přímý kontakt mluvčího výchozího anglického jazyka a
posluchače cílového jazyka S tímto není v rozporu zásada, že by
měl tlumočník zastávat roli jemného korektora. Některé nešikovné
formulace mluvčího a jejich adekvátní překlad z angličtiny by
mohly podnítit nepříjemný a zbytečný konflikt Podobně by dobrý
tlumočník angličtiny měl být schopen korigovat zjevné chyby či
přeřeknutí mluvčího. To však platí obecně o každém z typů
tlumočení a závisí na konkrétní situaci.
Posuňme se však od
zásad souvisejících přímo s jazykovou stránkou a podívejme se,
jak by se měl konferenční tlumočník chovat ,,mímojazykově".
Tlumočník z angličtiny by měl modulovat hlas podobně jako
mluvčí, avšak o stupeň méně, aby jeho překlad nepůsobil příliš
exaltovaně. Naopak v síle hlasu - nemá-li k dispozici studiovou
techniku - by měl být o málo hlasitější. Posluchači se přece
informace dozvědí především z jeho projevu!
Na různých
seminářích, exkurzích a podobných t1umočených událostech se
osvědčilo střídání simultánního a konsekutivního tlumočení tak,
že se širokému publiku tlumočí většinou konsekutivně a
referentům, pokud to jejich počet dovoluje, simultánně šeptem.
S tlumočníkovým výkonem taktéž souvisí jeho oblečení,
postoje a pozice (srov. teorie komunikace). V oblečeni by měl
tlumočník "zapadnouť' a podřídit se úzu akce. Postoj by měl
zhruba odpovídat referentovi, mělo by však být zjevné, kdo je
referent a kdo tlumočník z angličtiny. Tlumočníkova přehnaná
gestikulace ruší, posluchači získávají pocit, že si "musí
pomáhat rukama a nohama". Vzhledem k tomu, že by tlumočník neměl
být vnímán jako "mluvčí navíc", měl by zaujímat stejné pozice
jako mluvčí. Měl by však dbát na to, aby byl na scéně vždy jako
druhý. Tedy nikdy nestát před mluvčím. Nejlépe těsně vedle něho
nebo půl kroku za ním. V každém případě by měl být vždy v jeho
těsné blízkostí a měl by sedět, když mluvčí sedí, stát když
stojí. Z hlediska koncentrace posluchačů je důležité, aby
originál i anglický překlad vycházely ze stejného místa.
Závěrem bych chtěl dodat, že role konferenčního tlumočení
angličtiny má v komunikátu rušivý charakter. Avšak bez
tlumočníka by mnohdy nemohla být splněna základní podmínka
úspěšné komunikace: totiž společný jazykový kód. Pokud tedy
komunikace bez tlumočníka není možná, musí se s ním "smířit" oba
komunikační partneři. Proto jsem se pokusil zamyslet nad
několika body, jak lze onen ,,rušivý faktor'' alespoň částečně
omezit.
| Tweet |